upíří deník - souboj 1, kapitola 2.část

  Utržený dubový list se jako seschlá hnědá ruka snesl k jejím nohám, ale nedočkala se odpovědi. Obloha byla šedá jako sklo, šedá jako náhrobky.které ji obklopovaly. Elena pociťovala vztek a zklamání, které ji pálily v hrdle. Ramena ji poklesla. Mýlila se.
Damon tu přece jen nebyl, byla sama s vyjícím větrem.
  Otočila se a zalapala po dechu.
  Stál přímo za ní, tak blízko, že se její oblečení otřelo o jeho, když se otáčela. Na tuhle vzdálenost by cítila přítomnost jiné
ho člověka, vnímala by jeho tělesné teplo nebo slyšela nějaký zvuk. Ale damon samozřejmně člověk nebyl.
  Ustoupila o několik kroků, než se přiměla zastavit. Všechny instinkty, které spaly, když křičela do větru,  jí nyní naléhavě žádaly, aby se dala na útěk.
  Zatnula pěst : ,, kde je Stefan?"
  Mezi Damonovým tmavým obočím se objevila rýha : ,, jaký Stefan?"
  Elena pokročila do předu a dala mu facku.
  Nenapadlo jí to až do chvíle, než to skutečně udělala, a dokonce i potom sotva dokázala uvěřit, že to skutečně provedla. Le byla to pořádně silná facka, kterou mu ušťedřila všechnou silou, kterou v sobě sebrala, až Damonovi odletěla hlava ke straně. ruka jí pálila. Stála před ním, pokoušela se sklidnit dech a prohlížela si ho.