upíří deník - souboj 1, kapitola 5.část

  Existuje něco strašně důležitého, na co si musí vzpomenout. Používá Síly, ale ona mu to nedovolí, aby ji donutil zapomenout...
  ,,A budeme spolu ty a já." Chladné konečky prstů ji hladily ze strany po  hrdle a pak vklouzly pod límeček jejího svetru. ,, Jen my dva navěky."
  Náhle pocítila podavou bolest, když jeho prsty zavadily o dvě drobné ranky na jejím hrdle, a mysl se jí vyjasnila.
  Donutit jí zapomenout... na Stefana. tohle se snažil vypudit z její mysli. Vzpomínku na Stefana, na jeho zelené oči a úsměv, ve kterém se vždy skréval smutek. Ale nic už teď nemohlo vyhnat Stefana z její hlavy, ne po tom, co spolu sdílejí. Odtáhla se od Damona a odstrčila ty studené prsty stranou. zpříma na něj pohlédla
  ,, Já už jsem našla to, co chci," oznámila mu krutě. ,,A toho ským chci být navěky."
  Jeho oči zahalila temnota, studenýý vztek se chvěl ve vzduchu mezi nimi. \při pohledu do těch očí se Eleně vybavila kobra která chce zaútočit.
  ,, nebuď stejně hloupá jako můj bratr," zasyčel. ,,Nebo stebou naložím tak jako s ním."
  Teď měla strach. Nedokázala si pomoci, zmocňoval se jí chlad a zakusoval se jí až do kostí. vítr se zase začal zvedat a větve začaly poletovat. ,, Řekni mi kde je, Damone.",, V tuhle chvíli? To nevím. Nemůžeš na něj přestat myslet alespoń na okamžik?"
,,Ne!" Zachvěla se, vlasy se jí už zase rozevlály kolem obličeje.
,, A to je pro dnešek tvoje konečná odpověď? Jsi si naprosto jistá, že se mnou nechceš hrát tuhle hru, Eleno? Následky rozhodně nebudou k smíchu."
,,Já jsem si jistá." Musí ho zastavit, než k ní zase pronikne. ,, A nemůžeš mě zastrašit, Damone, copak sis toho nevšiml? V tu chvíli, kdy mi Stefan prozradil, co jsi zač a co jsi udělal, jsi stratil veškerou moc, kterou jsi snad nade mnou mohl mít. Nenávidím tě. Připadáš mi odporný. A není nic, co bys mi mohl udělat, už ne."
Jeho obličej se proměnil, smyslnost v jeho rysech se pokřivila a zmrzla, až mu ve tváři zůstala jen krutost a hořká tvrdohlavost. Rozesmál se a ten smích trval a trval. ,,Nic?" Zeptal se. ,, Můžu ti udělat cikoliv, tobě i těm, které miluješ. Eleno. Ty nemáš ponětí o tom, co všechno dokážu. Ale ty se poučíš."
Ustoupil zpět a vítr projel Elenou jako nůž. Připadalo jí, že se jí rozostřuje zrak, jako by jí před očima tančily vločky světla.
,, Přichází zima Eleno," řekl Damon a jeho hlas zněl jasně a mrazivě dokkonce i přes vytí větru. ,, To je nelítostné období. A než příjde, tak se poučíš, co jsem a nejsem schopen udělat. Než oříjde zima, spojíš se se mnou. Budeš moje,"
Vířící bělost jí oslepila, Už nedokázala rozeznat temný obraz jeho postavy. Nyní se dokonce začal vytrácet i jeho hlas. Objala se pažemi a sklonila hlavu, celé tělo se jí třáslo. Zašeptala : ,, Stefane."
,, Jo a ještě jedna věc," Vrátil se Damonův hlas. ,, Předtím ses ptala na mého bratra. Neobtěžuj se ho hledat, Eleno. Včera večer jsem ho zabil."
Škubla hlavou vzhůru, ale neviděla nic, jen omračující bělost, která ji pálila v nose i na tvářích a ulpívala jí na řasách. Teprve ve chvíli, když se bílé krystalky začaly usazovat na její kůži, si uvědomila, co to vlastně je - sněhové vločky.
bylo prvního listopadu a sněželo. Slunce nan hlavou zmizelo.